Znalostní báze

Webový server Nginx [endžin iks] se vyznačuje především nízkými nároky na paměť a obecně systémové zdroje. K obsluze požadavků přistupuje asynchronně a využívá neblokující rozhraní řízené událostmi. Na rozdíl třeba od Apache tak každý další příchozí požadavek nezpůsobí forkování web serveru v paměti, aby každý požadavek dostal svůj obslužný proces. Nginx má v paměti jeden (či předem definovaný počet) worker, který obsluhuje všechny požadavky.

Nginx se velmi často používá jako reverzní proxy server, který přijímá požadavky od klientů a pak je nechá vyřídit například Apache. Lze jej ale stejně dobře použít i jako samostatně stojící web server. Ostatně i tato znalostní báze běží na Nginx.

Stačí nainstalovat příslušný balíček, v Debianu či Ubuntu použijte příkaz aptitude install nginx.

Základní konfigurace web serveru se provádí v souboru /etc/nginx/nginx.conf. Základní volby jsou: user definuje uživatele, pod kterým Nginx běží; worker_processes určuje počet procesů Nginx, které budou vyřizovat požadavky. Pokud chcete využít více procesorových jader, nastavte vyšší počet procesů.

Virtuály pro jednotlivé domény/služby se definují v adresáři /etc/nginx/sites-available/. Pokud chcete některý z nich zapnout, vytvořte symbolický odkaz v adresáři /etc/nginx/sites-enabled/. Vzorová konfigurace virtuálu může vypadat takto:

# příklad přesměrování
server {
        listen   80; # poslouchej na ipv4
        listen   [::]:80; # poslouchej na ipv6
        server_name server.cz; # jméno serveru
        rewrite ^(.*) http://www.server.cz$1 permanent; # přesměrování na adresu s www.
}

# hlavní část konfigurace
server {
        listen   80;
        listen   [::]:80;
        server_name server.cz;
        root /var/www/server/cz; # adresář s obsahem webu
        index index.php index.html index.htm; # pořadí načítaných souborů s indexem
}

Toto je základní konfigurace pro statický web. Pokud jste s konfigurací spokojeni, stačí ji znovu načíst pomocí service nginx reload.

Nginx neumí přímo interpretovat PHP, je třeba nainstalovat a spustit službu php5-fpm. V adresáři /etc/php5/fpm/users.d/ je třeba založit soubor s konfigurací konkrétního uživatele, pod kterým ten který PHP proces poběží. Kromě jména uživatele je také třeba zvolit, kde bude ležet socket, na který se bude Nginx připojovat.

Poté stačí do konfigurace Nginx připsat deklaraci pro zpracování souborů s příponou .php pomocí FastCGI rozhraní PHP-FPM. Tuto část vložte dovnitř sekce server z předchozího příkladu.

        location ~ \.php$ {
          fastcgi_pass   unix:/var/run/php5-fpm.user.sock;
          fastcgi_index  index.php;
          fastcgi_param  SCRIPT_FILENAME $document_root$fastcgi_script_name;
          include        fastcgi_params;
        }

Standardní primární konfigurace nginx (z které se následně linkuje na samotné weby které si nginx spouští ze separátních konfiguračních podsouborů) vypadá přibližně takto:

#user  nobody;
worker_processes  1;

error_log  logs/error.log;
#error_log  logs/error.log  notice;
#error_log  logs/error.log  info;

pid        logs/nginx.pid;


events {
    worker_connections  1024;
}


http {
    log_format  main  '$remote_addr - $remote_user [$time_local] "$request" '
                      '$status $body_bytes_sent "$http_referer" '
                      '"$http_user_agent" "$http_x_forwarded_for"';

    access_log  logs/access.log  main;

    sendfile        on;
    #tcp_nopush     on;

    #keepalive_timeout  0;
    keepalive_timeout  65;

    #gzip  on;

    include /martyet/staging.config;

}